Jsem blogový časopis,
plný koní a poníků,
jsem časopis Poník,
pravý svět koňáků!

Květen 2013

Práce s koněm

3. května 2013 v 18:39 | Poník


Nedávno mi přišel dotaz, co dělat s koněm, aby s námi měl přátelský vztah. Jen předem chci upozornit, že nechci psát žádný návod a ani nechci být zařazována do skupinky tkzv. "parellistů" nebo "robertistů"... Ani není mým záměrem kritizovat nějakou metodu, ani já sama nemám ráda to, když nějací lidé kritizují určité metody a ještě horší podle mého názoru je, když kritizují samotné lidi.

Spousta z nás chce mít jistě koně jako nejlepšího přítele, parťáka, kterému může 100% věřit a, který zase bude 100% věřit svému páníčkovi. K tomuto se jistě dopracovat dá, ke vztahu, kde na obou dvou stranách panuje důvěra a zároveň respekt, jediná cesta je, ale ta, kdy začneme "být koněm."
Možná by bylo snazší uvést příklad. Já myslím, že každému, kdo se pohybuje do koní, vstoupil do života kůň, který ho úplně změnil. Já můžu s naprostou jistotu říci, že mě můj život ovlivnil Dragon. Tomu, kdo nás zná, nebo zná náš příběh, jistě nemusím podrobnosti vysvětlovat... vůbec jsme si nerozuměli, každý z nás, jako by si šel svojí cestou a na toho druhého vůbec nebral ohledy... trvalo asi měsíc, než jsme našli společnou řeč. Zlom nastal v tom, až když jsem začala správně uvažovat a jednat. Už jsem nehleděla jen na něj, ale zaměřovala se především na sebe a na to, co bych asi měla změnit. Možná si říkáte, že jsem prostě s ním začala pracovat ze země a naráz se všechno zlepšilo. Ne. Každý člověk dělá chyby, i já samozřejmě, nejsem žádný horseman, jen jsem měla štěstí, že jsem natrefila na toho správného koně. Dost často slýchávám, že vlastně člověk ani tu přirozenou komunikaci nepotřebuje, že se to vlastně jen hodí, když chcete se svým koněm řešit nějaký problém, předvádět se na show a pod..., že si s koněm můžeme rozumět i bez toho. Musím přiznat, že mě to, dost překvapuje a udivuje zároveň. Jsem toho názoru, že komunikace s koněm není jen ježdění na provazových ohlávkách, práce s koněm ve volnosti, je to o psycholgii, o tom, jak se ke koni chováme, proto, říci, že to nepotřebujeme je dost naivní.

Přátelského vztahu s koněm dosáhneme jen tehdy, když změníme sebe, poněvadž to, čemu říkáme přirozená komunikace, nemění koně,ale mění lidi! I můj kůň byl vždycky stejný, jen mi určitým způsobem říkal, kde dělám chyby... Jsem toho názoru, že nám koně dávají spoustu šancí, vždy když něco uděláme špatně, vždy nám dají šanci, jak svoje chyby zlepšit... učí nás být lepšími lidmi. Upřímně, vzpomeňme si, kolikrát už nám koně odpustili naše chyby... Chci říct, že nejlepší způsob, jak chtít, to, aby byl náš kůň našim parťákem, je změnit své chování, už když se rozhodneme změnit sami sebe, jsme udělali velký krok kupředu. A pokud budeme dělat, vše proto, abychom změnili sami sebe, výsledky se jistě dostaví. Možná my naše chyby nevidíme, ale koně ano. Možná jste jen použili nesprávný tlak, možná jste jen dali pobídku, možná vám jen kůň neporozuměl... Spoustu svých chyb si člověk uvědomí až po čase a proto doporučuji, domluvit se s nějakým trenérem, který by byl váš guru a pomáhal vám v porozumění s vaším koněm. Ono není moc vhodné pracovat s koněm podle metody "pokus a omyl." Nejdůležitější je, ale nevzdávat se. I když momentálně zažíváte neshody s vaším koněm, vždy mějte na paměti to, že problémoví koně, dělají dobré horsemany.
Vždy jsem si říkala, co všechno chci se svým koněm dělat. A i když spoustu věcí z toho, pro mě teď nemá žádný význam, ani smysl... jsem ráda, za to, že je můj kůň spokojený, respektuje mě, ale zároveň mi i věří a to je pro mě největší výhrou... Nedávno jsem chtěla zkusit, jak dobře na tom jsme. Na vyjížďce jsem sesedla a dál pokračovala pěšky. Dragon se ihned vydal za mnou, šel těsně vedle mě, svým nosem vedle mého ramene. Nechci sobě, ani nikomu nic dokazovat, jen jsem zjistila, že ho při práci ze země až moc hlídám očima. Sice jsem s ním vždycky chtěla a pracovala ze země, ale v poslední době, si vlastně začínám uvědomovat, ty pravé hodnoty, vždyť přece pracovat s koněm ve volnosti s tušírkou dokáže skoro každý.
Proto jsem chtěla vědět, jestli mě bude ochoten následovat i bez použití jakéhokoliv tlaku, venku, bez koní. Šla jsem chvíli po cestě, která vede ke stáji a pak se otočila a rozeběhla se do lesa jiným směrem a můj kůň mě cvalem doběhl. Opravdu, v té chvíli jsem byla vážně vděčná, za to, jak úžasného koně mám!
Přeji hodně štěstí!
Nalien, www.dragonek.webnode.cz

Aby byl náš kůň spokojený....

1. května 2013 v 21:46 | Nalien |  Komunikace s koňmi

Aby byl náš kůň spokojený…
Jako koňáci, asi všichni chceme, aby byl náš kůň, co nejvíce spokojený… aby byl zdravý, nic ho nebolelo, vždy s chutí pracoval, zkrátka, aby byl spokojený… Teď se hlavně chci zaměřit na práci s koněm…
Vždy když se rozhodneme pracovat s koněm (ať už je to práce ze země nebo klidně i , pod sedlem), vše musíme dělat s určitým cílem. Kdybychom neustále opakovali staré cviky, co už kůň dávno umí, určitě, by ho to zanedlouho přestalo bavit. Každou hodinu, co s koněm strávíte si řekněte, čeho by jste chtěli docílit… Například já jsem svého koně začala učit spin. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou musíme s koňmi dodržovat, je rozfázovat si trénink na určitou dobu, nemůžeme po koni ze dne na den požadovat, aby například, předvedl perfektní přeskok ve cvalu, rollback, nebo už zmíněný spin. Pro začátek nám bude stačit, když kůň udělá např. jen dva, tři kroky. Za každý správný krok, ho pochválíme. Ideální je, když se kůň olízne a tím nám dá najevo, že daný cvik pochopil a my ho spokojeně odvedeme na pastvinu. Je úžasné, jak koně nad vším přemýšlí! Asi před půl rokem, jsem se snažila svého koně více motivovat pro práci ve volnosti, aby byl se mnou, za nedlouho za mnou běhal jako pes a neustále se držel u mě, pochválila jsem ho a odvedla na pastvinu. Druhý den, už za mnou klusal na pobídku tušírkou. Největší motivací pro koně je to, že ho pochválíme ve správný moment.
Spokojený kůň = uvolněný kůň, ale uvolněný kůň není spící kůň!
To, že se kůň při práci uvolní, nám říká to, že je spokojený. Ještě si pamatuji na to, když můj kůň poprvé svěsil hlavu a já ho hladila a dovolil mi, abych si o jeho šíji opřela hlavu. Projevil mi tímto svojí maximální důvěru a nechal mě, abych se dotýkala jeho zranitelných míst.
Spokojenost ze země
Práce ze země by se měla lišit od toho, co po koni požadujeme, ale v podstatě by měla být stejná. Doporučuji zapojit do práce ze země gymnastiku na kruhu, ustupování, ohýbání. Gymnastikou na kruhu myslím především to, aby chodil kůň na kruhu sám, držel si rytmus a chodil s hlavou otočenou na člověka (dovnitř). Moc bych nedoporučovala pouhé běhání na kruhu, nebo lonžování, kde si kůň vlastně dělá co chce a jen běhá dokolečka. Je to vhodné například k rozpohybování koně, ale nikdy jsem svého koně moc často nelonžovala. Vhodné jsou i uvolňovací a protahovací cviky jako je laterární ohnutí, které jsou prospěšné i do sedla.
Kůň nám nedá nic zadarmo, pro to, důvěru koně si musíme zasloužit…

Nalien, www.dragonek.webnode.cz,
Příště: Přirozené jezdectví