Jsem blogový časopis,
plný koní a poníků,
jsem časopis Poník,
pravý svět koňáků!

Prosinec 2012

Šťastné a Veselé Vánoce!

23. prosince 2012 v 19:41 | Poník
Jelikož se konec světa nekonal, časopis Poník dál pokračuje... :o) Zítra jsou tady Vánoce a my Vám všem přejeme ať jsou ty nejšťastnější a nejveselejší... Udělejte radost i svým koníkům a vyjeďte si třeba na vyjížďku krásnou zasněženou krajinou...

Maskot

1. prosince 2012 v 13:28 | Poník |  Maskot
*NÁŠ MASKOT*

Komunikace s koňmi

1. prosince 2012 v 12:58 | ND |  Komunikace s koňmi

KOMUNIKACE S KOŇMI

Koně. Jsou na této zemi už tisíce let. Lidé je lovili nejprve na maso, potom je využívali k práci. . Posílali jsme do bo válek, tvrdě za nás dřel, třeba oral na poli, sloužil jako dopravní protředek, kůň byl tisíce let naším otrokem....
Koně nám už tisíce let něco sdělují, říkají nám co si myslí, co cítí, jen na to dlouhou dobu nedostávali žádnou odpověď. Lidé brali koně jako stroje, jako něco, co jim musí sloužit a kdykoli nám kůň něco sdělil, něco naznačil, ihned to byl ten zlý kůň. Koně, jsou i v dnešní době v očích spoustu lidí, zlá a pomstichtivá zvířata.
"Pokud nezraníš koně, první ty, zraní on tebe..." slýcháváme často. Lidé nikdy moc nepřemýšleli nad tím, co vlastně pro ně kůň znamenal a ještě pořád znamená. Kůň psal historii, bez koní, bychom nebyli tam kde jsme, koně pomáhali vítězit v bitvách, vozili nás na svých hřbetech, ale nikdy jsme jim neřekli "díky." A myslím, že právě teď pro to nastala ta pravá chvíle...
Na počátku toho všeho byli dva muži- Tom a Bill Dorrance. Zakladatelé takového "horsemanhipu", jaký známe dnes. Ale věřím v to, že lidé s koňmi komunikovali už mnohem dříve, je spousta legend od takzvaných "zaříkávačích koní," o lidech, kteří mluvili s koňmi, o lidech, kteří za několik minut udělali z divokého koně, koně mírného jako beránka... a takoví to lidé jsou tu s námi dodnes...
Pod pojmem "Horsemanship" si většina lidí představí Parelliho hry. Jen chci upřesnit, že Horsemanship znamená v překladu pouze jezdectví, takže to nemá s přirozenou komunikací nic společného... Já ale myslím, že komunikace s koňmi není jen soubor nějakých her a cviků, není to to, co s koněm musíte udělat, aby jste spolu měli nějaký vztah.... Vztah mezi koněm a člověkem není rozdělený na určitelé "levely," kadždý kůň je jiný, jiná osobnost... není důležité to, co všechno s koněm umíte, jestli si vás kůň umí na povel sednout, lehnout, ale to, jestli ti navzájem věříte. Důvěra je ve vztahu to nejdůležitější!
Spousta lidí si myslí, že je chyba v jejich koni. Kůň jednou něco udělá a člověk si ihned z toho vyvodí, že na něj kůň něco zkouší. Ale není tomu tak. Kůň na člověka nic nezkouší, jen pozoruje. Vnímá nás, naše postavení těla, všechno co děláme, mnohem více, než si myslíme a pokud koni člověk hranice neurčí a kůň žádná pravidla stanovená nemá, je téměř logické, že bude brát lidi jako "podřízené koně," prostě jako někoho, koho nemusí absolutně respektovat, prostě někoho kdo je podřízený.
Tím samotřejmě nemyslím to, že musíte koně ihned zmlátit bičem. To rozhodně ne! V koni vyvoláte strach, tudíž nežádoucí emoci. Pokud na koně vezmete bič a "zaútočíte" na něj, riskujete to, že vás napadne. Tímto pravidla koni nevysvětlíte, jen mu vsugerujete to, že jste jeho nepřítel. Říkáte mu, že jste šelma, proti které se musí bránit. Bohužel to končí většinou tím, že si to vždycky odnese kůň a takto vznikají tkzv. "problémoví koně."
Koně člověku vždy řeknou chybu. Nemusí to udělat hned, ale jednou to udělají. Oni si moc pamatují, naše prohřešky. Člověku, který se ke svému koni chová hrubě, to kůň jednou pěkně vysvětlí., koně umí vyčkávat. To, že si na koně ihned vezmete bič, není ta nejsnadější a nejrychlejší cesta. Stačí se jen podívat kolem sebe... všimněte si, kolik tak často uznávaný jezdců a trenérů mají potíže se svými koňmi, možná mají mistrovské tituly, spoustu vyhraných závodů a pohárů, ale když se podíváme na jejich koně zjistíme, že vlastně trpí. Jejich jezdci často jezdí s bičem, špornami, koně jsou ověšeni různými průvlečkami, martingaly, nánosníky a v hubě mají ostrá udidla. Nechci zde odsuzovat jezdecký sport, nebo dostihový sport, ale mrzí mě to, jaký mají lidé přístup ke koním.
Dost často lidé odsuzují western, jen proto, že koně mají v hubě pákové udidlo a jezdci mají ostruhy. Na westernových závodech jim, ale tihle koni fungují na jemnější pobídky, zatímco v parkurech se spíše setkáváme s tím, že kůň odmítne skočit a štycuje. Já znám spoustu lidí, kteří jezdí western a účastní se soutězí na hackamore nebo bosalu. Mám také i kamarádku která sice svého koně jezdí na páce, poněvadž to vyžadují pravidla, ale doma si svého koně jedzí na obyčejné provazové ohlávce a pracuje s ním i ve volnosti a ze země.
Ještě bych chtěla napast pár slov k cirusovým kouskům. Dost často je to spojováno s přirozenou komunikací, což ale vůbec není pravda. Cirkusové kousky jsou něco úplně jiného. Přirozená komunikace je něco jako psychlogie, pohled, jak se na koně díváte a jak s ním pracujete. Cirkusové kousky jsou, ale jenom kousky, které kůň dělá často jen pro pamlsek. Kousky se kůň naučí snadno a většinou k tomu ani nepotřebuje příliš velkou důvěru ze strany člověka a můžeme se s tím setkat třeba v cirkuse. Tam koně také všechno dělají na povel, jsou to takové cvičené opice, ale to my přece nechceme, ne? Chceme, aby nám náš kůň věřil, chceme s ním pracovat v úplné volnosti, bez uzdečky, sedla a podobně. A já si osobně myslím, že je úplná hloupost učit koně, lehání, vzpínání, navíc někteří koně to také můžou proti lidem využívat, ale každý může se svým koněm pracovat jak chce.
Radujte se z malých porkoků, pracujte na sobě a na svém koni a dosáhnete velkých věcí....

(N.D.)