Jsem blogový časopis,
plný koní a poníků,
jsem časopis Poník,
pravý svět koňáků!

Listopad 2011

Soneta pro Ivu

29. listopadu 2011 v 21:25 | Poník
Soneta a já...

"Soneto!"zavolala jsem na kaštanovou kobylku,která zvedla hlavu od sněhem pokrytého trávníku a přikulusala ke mně.
"Ahoj,zlatíčko! Jakpak se dneska máme,co?"mluvila jsem na kobylku zatímco,jsem jí nandavala ohlávku.
Kobylka zakývala hlavou,jako by se chtěla rozeběhnout,ale já jí jedním škubnutím za ohlávku zastavila.
"Copak,hnedka zrána jančíš?" zamračila jsem se.
"Je taková jako její majitelka..."uslyšela jsem za sebou. Daniel!
Ušklíbla jsem si a jeho poznámku ignorovala.
"No,co,najednou nemáš co říct,a tý tvojí kobyle povídáš celý hodiny!"začal zas ten protiva Daniel.
"Hele,víš co,Dane? Můžeš se jít bodnout..."
"Ále,ále..."prodloužil Dan a napřímil se, "Slečinka,má ale ostrej jazýček...To bych vám tady přece chyběl a hlavně Princovi."řekl a nakráčel za svým plnokrevníkem.
"Mě teda rozhodně ne,a Princovi?"ohlédla jsem se přes rameno,abych zkontrolovala vraníka. "Pochybuju,"dodala jsem a Soneta se konečně dala od kroku.
Dan rychle zapnul Princovi ohlávku a rozklusal se za námi.
"Mariano,počkej!"zavolal a já jsem se zastavila.
Byl jediný kdo mi říkal mým pravým jménem,pro všechny jsem byla jenom Rina. Ale pán frajírek Daníček mi musel říakt Mariano!
"Co ještě chceš?!"vyštěkla jsem.
Zatvářil se zaraženě a Princ zklopil uši. "Hele slyšel jsem,že je nábor nováčků,nechceš se přihlásit?"řekl a cukalo mu v koutkách.
"Haha ha! Děsně vtipný,jenže mě zdržuješ od výcviku,víš? Já totiž chci něco dělat,a ne jenom stát v koblihách a plácat hovadiny...."
Dan rychle uskočil,jako by mi věřil,že právě stojí v koňských koblihách a vypadal při tom dost vtipně.
Neubránila jsem se smíchu a rozesmála se na celé kolo. Jedna nula pro mě!

Právě jsme učili naše poníky,jak přejít přes plachtu,která byla položena na písku,který byl v hale,když tu náhle někdo prudně otevřel bránu haly a k nám proniklo mdlé únorové světlo.
"Co je?!"vyjekla Adéla.
Pro pana jedničku Daniela,bylo asi pod jeho společenskou úroveň přijít na hodiny ježdění včas.
"É...Adélko,prosímtě mohla bys mi říct o co tu jde?"zeptal se tím nejmedovějším hlasem a něžně se na Adélu usmál.
Té se málemm z jeho úsměvu(spíš ušklebku) podlomila kolena a rychle zamrakala.
"Ale jasně,Dane!"přikývala,zatímco Dan nasednul na Prince a vydal se směrem k nám.
Adéla mu vysvětlila jak má koně převést přes plachtu,i když se jich většina koní bojí. Samozřejmě Danův Princ plachtu překročil na poprvé.
"Dělá ze sebe hroznýho frajera,náfuka jeden!"zabručela jsem si poznámku na Daniela.
Všechny holky Danovi začaly tleskat a výskat,ale já jsem si vzdorovitě překřážila ruce na prsou. Díky němu,je celá hodina zkažená!
Rychle jsem Sonetu odesdlala a vyhřebelcovala. Ještě pořád jsem byla na Daniela naštvaná a tak jsem si hřebelcování nevychutnávala tak jako jindy.
Popadla jsem mojí přilbu,která ležela na lavičce,ale vypadl z ní lístek. Byly na něm napsaná tři slova-Šest hodin-seník.
Ten divný vzaz,mě trochu překvapil,ale mrkla jsem na hodinky,šest bude za pět minut,tak abych sebou hodila. Mno...k seníku to je docela daleko.
Za čtyři minuty jsem doběhla k seníku a hořela jsem zvědavostí s kým tam mám tak tajnou schůzku.
Nikdo tam však nebyl,ani za několik minut,nikdo nepřišel a já začala nervózně podupávat.
Právě začalo hustě sněžit a já už si myslela,že je to nějaký hloupý žert,ale to už se ke mně blížila tmavá postava.
Trhla jsem sebou a chystala jsem se na útěk,ale to mě ty nečí ruce pevně chytly a já se nemohla hnout.
V tu chvíli jsem si nadávala v duchu za to,že jsem šla sama do seníku. Bůhví,kdo mi ten vkaz napsal!
Hlavou mi prolétl snad celý můj život a já věděla jen jedno- musím utéct!
Pokračování příště...

Povídky jsou v rubrice "Pony Povídka"

Vítr v zádech

29. listopadu 2011 v 20:55 | Poník

VÍTR V ZÁDECH 11. 11. 2011 8.11.


Jsem s Sultánem vyrazila ven.Máma mi sice koně slíbila,ale říkala,že můžu na projíždky jen s někým a nebo né daleko.Jednou sem si stejně vyjela sama,ale nyní to tak stejěn nebylo.ikdyž má tatka Farinka rád (Faraona-ten druhý) jezdím na něm i já.jeden den Sultán,druhý den Fari.Nebo na něm jezdí moje kamarádky,ale vždy semnou.No a prostě jsem si pozvala kamarádku,která umí taky trochu jezdit,o něco méně než já,ale jelikož je Fari hodný tak jí ho sem tam půjčím.Popíšu vám celý den.Odpoledko bylo krátké tak sem hned poš kole ve 2 hodiny byla doma.Stáj je odemně asi 30 minut chůze,nebo 10 minut na kole.Vzala sem teda kámošku sebou jela taky na kole a vydaly jsme se.V batohách sme měly mrkve,pití a nakou tu sváču.Když jsme dorazily na stáj kola sme daly na dvůr a vydaly se k boxům.Samozřejmě vedle sebe stáli Fari a Suly.Vešly jsme k ním,hladily je mazlily se a pak sme si je vyvedly ven a vyčistily.Pak sme šly do sedlovny.Tatka je samozřejmě větší než kámoška a já tak máme 2 west. sedla jedno posedlí větší jedno menší.To s tím menší si kámoška vzala i s uzdečkou an Farouška a já si lehce nesla angl. soupravu:D (ironie co:DD..) pak sme je nasedlaly atd..prostě připravily:).. okolo nás byla úúžasná krásná příroda tam vždycky jezdím,tak sem tam vzala i kámošku chvíli sme krokovaly a pak sem se ale rozhodla,bylo docela dobře,že pojedeme k nám do měst a po lukách.Jely sme klusem krokem,byly jsme totiž blízko frekventovaných cest,a tak jsme nespěchaly.taková delší vyjíždka.No přijely sme nakonec k našemu domu a ukázaly se mamce a tatkovi.Strašně nám to slušelo,vyfotily nás a my sme jely ještě dál po našich (jako města:D..ne našich) lukách a tam to začalo.Prostě samá pole a louky a pohoda.Cválaly jsme a cválaly,do krajin které jsem ani pořádně neznala,hlavně né ze sedla.Tomuhle okamžiku ja říkám VÍTR V ZÁDECH. Když vám poetují pod přilbou vlasy a odlétává rozepnutá bunda,a hříva i ocas koně se tak mihá sem a tam a otěžě stále stojí na jednom místě u k rku.Byla to nádhera.Povím vám.Byl to můj sen,projet se na vlastním koni s kamarádkou,která jede taky.Seděla jsem jako přibitá na tom sedle,krom vysedávání a držela jen ty kožené otěžě.kamarádka ve westernu držela jako machr:D.. jednou rukou otěžě a pohodově seděla v sedle.když jsme zastavily,rozhodly mse se že se vrátíme po krátkém odpočinku zase zpátky a u nejbližší hospůdky si dáme kofolu.U jednoho poznávacího bodu,památné lípy a vysoké břízy uprostřed louky sme koně zastavily a řekly si že si dáme závody na konec louky. "tři,dva,jedna TEEED!!" zakřičely sme obě a hbitě koně pobídly..Valily jsme jak jen to šlo že se to nedalo ani usedět.Jely jsme a jely,louka byla dlouhá a koně vytrvalí.Jelikož Faraon m&aac ute; v sobě krev QUARTER horse měl tedy větší šanci na úspěch protože tito koně jsou známí svou vytrvalostí na krátké vzdálenosti.Kamarádka nejprve vedla,ale jelikož k povaze valacha Fariho se podřídil dominantnímu Sultíkovi který pak plnoslávně vycával vpřed ačkoli se kamarádka snažila Fariho pobízet jak jen to šlo.nakonec sme jely chvíli ve stejné lajně,a u konci louky sme zastavily. Byla jsem o chlup napřed,ale i tak se dá říct,že to bylo vyrovnané.Kdyby měli oba stejný temperament,nevim nevim jak by to dopadlo:D..tak sme si to aspon užily,když už ted bude zimní období.Přijely jsme zpet ke stáji a tam jsem je zase odstrojily a tak.Byli spocení,víc teda Faraon ale Sultán vypadal plný energie.Daly sme ted Fariho do boxu a Sulyho jsme chvíli zkoušeli na růzé cviky v kruhové jízdárně.Nakonec po 15 ti min. sme si obě na něj sedly ,bez sedla jen s ohlávkou a vyšly malým chodníčkem zpátky ke stáji .. daly sme ho do boxů a pak se s něma mazlily apod. Těším se už na příští týden,jelikož ted sem nachlazená nemůžu tam chodit,ale autobusem tam sem tam zajedu si ho podrbat a "pokecat" ;).. Tak váš názor mi pište do komentu a díky za přečtení! :)) :))

Iwa


Konec

29. listopadu 2011 v 20:54 | Poník
Asi by jste chtěli objasnit proč vlastně vznikl časopis Poník...
Začala jsem ho psát v roce 2010 a teď už po roku své existence jsem Vám to chtěla objasnit. Všechno to začala v minulém roce,kdy se můj nápad vést časopis o ponících pro holky rozšířil až na blog.
Mohli jste si přečíst různé články,ale asi nejvíce a nejoblíbenější byli ty o tom jak mít vlastního poníka. Toto je sen spoustu z Vás a jen málo komu se splní...
Vlastně časopis Poník vznikl jen proto...a to byly myslím špatný důvod...A musím se přiznat,že spoustu článků vzniklo se vzteku.
Postupně se psaní změnilo ve vášeň a mě to začalo bavit. Založila jsem i Televizi Poník,jejiž videa můžete vidět na YouTube.
A tento blog měl úspěch,větší než jsem čekala. Denně jej navštěvovaly desítky koňáků,kteří s ním byli(myslím) spokojeni.
Jsem ráda,že se Vám časopis Poník líbí,ale můj sen už se splnil a tím to asi všechno končí...

SOUTĚŽ!

16. listopadu 2011 v 21:26 | Poník
Ahojky,
NA www.dragoek.blog.cz probíhá SOUTĚŽ O NÁVŠTĚVU DRAGONKA!
NEZAPOMEŇTE SE MRKNOUT!
www.dragonek.blog.cz

Krásná básnička

14. listopadu 2011 v 22:04 | Poník
Hezká básnička od: tdrevokone
PONIK JE MUJ KAMARAD
ZAJEZDIM JSI VELICE RAD
DLOHO JSME BYLI V SPOLEČNEM ČASE SAMI
S DLANAMI, BLEDEJ BARVY...
SEN, KAžDEJ TO VI,
PROC SE PTA, ODPOVI...
Muj oblibenej ponik byl MAX. :-)
Za krásnou básničku děkujeme :) posílejte další!

Čím chcete být?

13. listopadu 2011 v 10:40 | Poník
Rodiče často říkávají,že práce u koní nás neuživí,no jen se podívejte kolik různých možností povolání se nám v tomto oboru nabízí..

Chovatel koní-
Trenér koní-
Instruktor v jezdecké škole-
Ošetřovatel koní-
Stájník
Manažer chovu-
Stavitel tratí
Pracovní jezdec
Parkurový jezdec
Drezurní jezdec
Lonžér
Voltižní jezdec
Westernový jezdec
Žokej
Astistent trenéra
Plemenitbář
Bookmaker
Startér
Instruktor přirozené komunikace/ trenér


Hlasujte!

9. listopadu 2011 v 12:00 | Poník
PROSÍM HLASIJTE PRO NAŠE PROFILY KONÍ VALIBUKA A DRAGONA NA www.konicci.cz
DĚKUJEME! ;)

Chcete vědět víc?

8. listopadu 2011 v 14:28 | Poník
VÍCE O NAŠICH MASOKTECH NA WWW.dragonek.blog.cz

Více informací

7. listopadu 2011 v 19:31 | Poník
Více informací a fotografie o našich maskotech najdete na www.dragonek.blog.cz

Ach ta podoba!

5. listopadu 2011 v 16:47 | Poník
Ach ta podoba,že? :DDDDD