Jsem blogový časopis,
plný koní a poníků,
jsem časopis Poník,
pravý svět koňáků!

Květen 2010

Nový mail!

30. května 2010 v 21:33 | Poník

POZOR POZOR!!!! NOVÝ MAIL: PIŠTE SVÉ PŘÍSPĚVKY NA: CASOPISPONIK@GMAIL.COM :-)


KONĚ

28. května 2010 v 22:22 | Poník
No tohle!
Díky geniálním Mayům teď víme rok kdy bude konec světa, tímto chci poukázat na skvělý příspěvek od Wicky.
Ano v roce 2012 bude opravdu konec světa.
Nebo měli Mayové jen jiný kalendář? Je to pravda či ne? Co nás bude čekat za pár let,jistotu nebudeme mít nikdy.
Proto si koní ještě musíme užít a hlavně těch vlastních.

Víra...

22. května 2010 v 13:17 | Poník
Víra je to co nás vede dál a dál.....
víra je pán,je král....
víra je to co drží nad vodu...,
není pravda že Bůh je náhodou,
víra je to co nás(na)plní,
a máme chuť jít dál,
i když jsi na světě sám,
víra je síla,
ale míň než droga,
je stálá,
a nezapomíná...
      ***
Víra je to co nás vede dál a dál,
cestou zlou,
 a růžemi trnitou,
víra je víc než kdy sis mohl přát,
vítra je vítr co bude stále vát.
       ***
Víra nezná strach,
nebudeš jen prach,
když necháš se jí vést....
Víra je světlo cest,
Víra je světlo co přemohlo stín,
temné síly už dávno zahubí,
         ***
Víra je to co nedává ti čas,
kdykoli můžeš být jeden z nás.
Víra není boj,
víra je mír,
víra přeje všem,
a není to jen smích,
pozná každý hřích...
        ***
Víra není doba co odešla už pryč,
víra,
neumírá,
stále přetrvá,
staletí už lidem pomoc dává.
Tak věř,
buď čestný a Bůh Ti pomáhej,
tak trpělive na dar čekej.
Když už Tvá duše bude bez hříchů čista,
čeká Tě předlouhá cesta,
nenech se mást a ďábelem volati,
vždyť se Ti to přece vypaltí...
Boží slovo nech si v srdci
a vše dobré si přej,
buď věrný(á) Bohu,
dočkej se spásy,
do nebe hleď
a své bližní tak veď...

Nen kdo nevěří,
věří kde čemu...

Já chci koně....3!

21. května 2010 v 22:14 | Poník
Slíbili jsme dva příběhy tak tady je ten druhý a ještě jeden jako bonus :o)

Takhle to taky může být:...

Kikinu ke koním přivedla její kamarádka Tereza a Týna si je zamilovala...
Starala se o ně a taky si sem tam zajezdila když se naskytla příležitost,ale jediný problém byla škola,díky koním jí už na učení zkrátka nezbyl čas. Každý den jezdila za Terezou pečovat o koně a domů se chodila jen najíst a vyspat.
Matka z toho byla na nervy a obviňovala dceru z lajdáctví a že bude jen kydat hnůj,že z ní nic dobrého nebude.
Kiki jako by to neslyšela.
Blížily se Vánoce a Kikina si přála koně.
"Tati koupíš mi koně?"zeptala se večer.
Otec:"No to si musím ještě rozmyslet"neznělo to jako ano,ani jako ne,ale spíš se to klanělo k záporu.
No a tak Kikině nezbylo nic jiného než čekat,čekat a čekat...
Nastaly už Vánoce a Kristýna marně hledala koně.
"Tati tak dostanu toho koně?"ptala se.
"No,Týno myslím si,že to takhle bude lepší,školu máš ještě před sebou a navíc máš ještě co dohánět,když propadášnz pěti předmětů!".Opravdu Kikina měla z češtiny,angliny,matiky,fyziky a němčiny pětku jako Brno.
"Na koně teď holčičko nemáš,do učení se dvakrát nehrneš tak jaký pak kůň?!".
"Vylepši si známky a pak si promluvíme"říkala matka.
"Takže nic nebude?"fňukala. "Žádný kůň?!".
Táta jí pohladil po vlasech. "Už jsem říkal,že se na to necítím a tobě hrozí rupnutí!"skoro křičel.

I takhle to může končit,když nebudeš dbát na svůj prospěch,tohle je pravdivý příběh,ale nebyl tak zdrcující jako ten předešlý.

I když máš koně musíš plnit i jiné povinnosti,na to nezapomínej!

A nakonec...poslední...

"Mami...mami...co mám udělat pro to,abych dostala koně?!".
"Hm...teď ne,prosím Báro já...hlava mi třeští"vymlouvala se máma nad škemráním Báry a držela její sestřičku Sašu.
"No? Mami to nic neřekneš?"ptala se dál.
Saša zakňučela jako pes.
"Teď ne...teď ne..."říkala zase máma.
Od té doby co měla Bára Sašu se máma chovala úplně jinak.
Byla rozmrzelá a pořád jí odháněla.

Bára si šetřila,ale věděla,že na opravdového koně bude spořit věčnost,navíc peníze dostala jen někdy.
"Strejdo koupíš mi koně?!"žadonila u nevlastního otce.
"Ježiši Baruno,co votravuješ?!"vyprskl nevlastí otec a přepnul na fotbal.
"Chtěla jsem...."pípla,ale to už jí přistál pohlavek.
"Ing...kde jsi be,nalej mi pivo a uvař něco konečně!"poručil nevlastní táta mámě a ta poslušně přicupitala.
Malá Saša spí teď jsou sami v obýváku,Bára užďibuje topinku...
"Baruno! Co to voždibuješ,člověk se dře celej den v práci a ty to jídlo takhle voždibuješ!"vyprskl zase otec jako vzteklý kocour.
Bára odešla do pokojíku a šla spát. Vlastně ještě neusnula poněvadž z obýváku se ozývala tlumené zvuky křížené s hlasy rodičů.
"Hahaha!"smála se máma nějaké talk show a Bára přemýšlela,táta má přítelkyni,máma má přítele...proč se rozešli?
"Óóoo"vyhrkla Bára a vyskočia z postele.
Bára se potichu plížila po schodech,v obývku pořád hrála televize.
Máma seděla na gauči nepravý táta taky.
Bára capkala bosky po studené podlaze.
"Mami zapomněla jsem na úkol"ohlásila.
"Sakra Baruno já tě už namou duši přerazim!"táta zvedl ruku a tvrdě Báru bouchl a ta upadla na zem.
"Úkoly máš už mít dávno napsané..."hubovala máma. "Nech nás s tatínekm o samotě".
Bára odešla a usnula.

Bára měla právě osmé narozeniny.
"Mami dostanu koně?"ptala se Bára dychtivě.
"Barboro...nezačínej zase..."skřikl táta od novin.
Máma přinesla talíře.
"Barboro chceme ti něco říct...budeš mít bratříčka!"smála se máma. "To je ten nejlepší dárek k narozeninám,co?"řekla a nalila si vodu.
Bára zůstala ohromeně stát. Ona bude mít bratříčka!
Bude ho vozit v kočárku,dávat mu z flašky...
"Ale na koně nebudeme mít když se ti narodí bráška..."
Bára přemýšlela. "Tak dobře,nechci koně,chci,aby zbyly peníze na bratříčka...".

Já chci koně!

19. května 2010 v 14:53 | Poník
Poník je především pro děti,ale máme tu rubriku i pro rodiče,kterou jistě ocenní.

MAMI TATI: "JÁ CHCI KONĚ!"

Slyšeli jste už tohle své dítě říkat? Pokud ano,nehoďte to jen tak za hlavu jako výplod bujné dětské fantazie,sen,který pomine.
Prostřednictvím tohoto článku chci upozornit všechny rodiče jak můžou své děti ranit.
Mám pro Vás dva příběhy: jeden pravidivý a druhý smyšlený.

PRAVIDVÝ PŘÍBĚH: VERONIKY

Veronika miluje koně. Pohybuje se u nich už od školky a na koňské tábory jezdí už od první třídy. Tohle je její příběh ne s dobrým koncem.
"Mami ja chci koně!"říkala Verča snad každý den až do té doby co její matka svolila. Slíbila,že jí k dvanáctnám koupí koně.
Veronika spořila každou korunku a když jí bylo osm měla už našteříno tisíc  pětset korun!
Byla veselá a chytrá od přírody. A tohle milé děvčátko ještě nečekalo co jí potká.
Její rodiče byli dobře zajištěni a dívka se radovala z každé chvíle strávené s koňmi.
Učila se pilně a jistě,její trenér jezdectví ji považoval za nadanou žákyni. Ve škole jí to taky moc dobře šlo.
Verunka odpočítávala každý den a čekala dlouhé dva roky do jejích dvanáctých narozenin.
Práce u koní ji bavila,nevadilo jí kydání ani krmení vše zvládla hravě.
Navíc žila v "srdci" chovatelů koní a tak koně se popásali na loukách za městem.
Nastal vytoužený den jejich narozenin. Její dvanáctiny.
A co se nestalo! Verča ani nedospí vyhlíží z okna přepravník,ale kde je?!
Po škole utíká na koně na jezdeckou lekci. Po skončení kůň zase nikde!
Čeká a čeká až po dloůhatánském roce jí nejbližší kamarádka přivede do reality: Žádný kůň nebude!
Verča brečí a brečí,ze šťastného děvčete se podle jejich pedagogů stává arogantní a smutné dítě.
Celé dětství má zkažené-žila ve lži.
Když se zeptá své matky proč jí koně nekoupila-pohrdačně mávne rukou a jde si koupit nové značkové oblečení.
Otec jí neměl rád,pořád jí sekýrovala  nadával jí a považoval jí za nic nedělající i když pilně vždy pomáhala. 
Maminky jejich kamarádek jíc chválily,že když přijde na návštěvu v předsíni pečlivě srovná své boty a sklenku uklidí do dřezu.
 No je to už rok a s V. to jde pořád z kopce....její prospěch se horší,není už taková jaká bývala....

Mobil na koně

18. května 2010 v 14:42 | Poník
Tohle je trochu vážnější téma vzhledem k tomu,že poníci se prudkých a nečekaných zvuků bojí. ale v dnešní době můžeme čekat téměř cokoliv,proto je mobil na vyjížďku nezbyttný...

Pomoc v případě nebezpečí

Ano, i to se může stát: spadneš z poníka a rychle potřebuješ zavolat pomoc, v tomto případě je mobil potřebný,ale co když sedíš na poníkovi užíváš si vyjížďky a mobil ti zazvoní? Tvého poníka jistě vyleká,proto měj vždy vypnutý zvuk. Pokud se to stane okamžitě poníkovi přitáhni otěže a nepanikař! Chlácholkivě na něj promluv a snaž se ho uklidnit!
Zajímavost: Je jasné,že v dřívějších dobách mobilní telefony ještě neexistovaly a tak se jezdilo ve třech: jeden,aby dojel pro pomoc,druhý,aby zůstal v raněného,dnes tomu již tak není díky mobilním telefonům.
Na koně stačí úplně obyčejný klidně starý mobil ze,kterého můžeš volat. MUSÍ ALE BÝT PŘED KAŽDOU VYJÍŽĎKOU NABITÝ!!!
Už bezpočetkrát se mi stalo,že děti odjely na vyjížďku s vybitým mobilem a pak jsem je musela hledat.
Pokud si vemeš nový telefon může se ti rozbít,to stále opakuju,ale Julča mě neuposlechla. Vzala si ven svou úplně novou Nokiu Xpress music a když se vracela z vyjížďky slzy se jí koulely po tvářích. Spadla totiž a z Nokie jí vypadla baterka a ještě spoustu dalších součástek,které se nám nepodařilo najít.                                                   Hodně štěstí!

S poníkem u moře

3. května 2010 v 16:04 | Poník
Je pravda,že Česko miá bohužel tu nevýhodu,že nemá moře. Nejbližší je Baltské,ale to jen až v Německu takže si s poníkem pořádně zacestuješ. Ale pokud už se na takovouhle cestu chystáš i když musím upozornit,že Balťák není zrovínka teplé moře, připrav se na dlouhou cestu...

Plavání v moři

Pokud s poníkem plaveš,sundej mu sedlo,nech si pohdlné oblečení(klidně i plavky) a sedni si koni na hřbet. Pokud se chyste plavat v hloubce lehni si na hladinu a drž se koně za hřívi,nech mu však volnou hlavu.
Při plavání v koni....:
-Nechej uzdečku,
-netahej za hřívu
-sundej veškeré popruhy(poprsáky aj...)
Při plavání NIKDY:
- Nenechávej koně ve vodě bez dorozoru
- Nenuť ho plavat do hloubky, když má z toho strach,
- Nikdy neplav sam(a), vždy měj buď u sebe (na druhém koni) nebo na břehu kamaráda/instruktora.
                                                 Hodně štěstí! :-)