Jsem blogový časopis,
plný koní a poníků,
jsem časopis Poník,
pravý svět koňáků!

Posel z nebes

6. dubna 2010 v 18:03 | Poník
posel kůň

Koně jsou nádherná stvoření. Můžu, je pozorovat celý den a nikdy se u nich nenudím. Vždy je s nimi tolik zábavy. Třeba hříbata jakmile jsou, z boxu vypuštěni do výběhů skotačí a radují se. Nikdy se však ani na krok nevzdálí do své mámy. Chodí za nimi, jako ocásek to je na nich právě tolik legrační. Pak jsou tady hřebci ostatní z nich mají respekt. Stačí jen aby jedinkrát vycenil zuby a okamžitě mu všichni udělají místo,aby mohl projít. A klisna je vždycky vůdkyní stáda, ale jen ta nejstarší. Koně totiž mají mezi sebou určitou hierarchii. Tolikrát už se snažil menší valášek probojovat do čela nebo aspoň na druhé místo, ale ne žádná klisna si to nenechá líbit. Ale stejně klisny jsou výš postavené než hřebci. Například se jde jedna napít, a ostatní ji následuj,í to právě klisna je ta která rozhoduje
kam se půjdou napást nebo jestli půjdou do přístřešku nebo ne.
Ale lidé se ke koním nechodili vždy dobře a s úctou. Posílali je do válek a bitev, za dobách Caseara v Římě bylo vozatajství součástí olympijských her, ale to nebylo takové jako když se koně posílali do dolů. Hodně z nich skoro většina oslepli nebo měli jiná zranění, to však ještě nebyla technika na takové úrovni a tak se jim to až zas tak nemůže dávat za zlé. Ale těch válek mohli koně ušetřit. Vždyť jsou to plachá stvoření stejně jako třeba srnka nebo koloušek. Stačí jen malá rána kůň je hned jak na trní. A co ještě taková rána z děla nebo u pušky.
Ale Indiáni koně určitě milovali. Ne jenomže je měli jako "dopravní prostředky",ale také jako věrné společníky a taky pomocníky. Vždyť kůň má tak citlivé smysly a tak toho uslyšel mnohem víc než člověk.
Jejich koně byli strakatí (pinti) a malovali je různými barvami. Nemohli však být hodně vysocí poněvač jak by, jste vyskočili na dvoumetrového cválajícího koně, když vás hodní kovbojové?
Ano, kovbojové (z anglického cow-kráva, boy-kuk cowboy) také měli koně. Samozřejmě, měli podobná sedla, jako jsou teď- westernová. S hruškou na přední rozsoše. Jenže kovbojové nebo-li honáci neměli život plný adrenalinu a vzrušení z honění Indiánů jak známe z westernů a z Vinnetoua. Trávili celé dny v sedle, aby shromažďovali dobytek do stád a na to používali laso. Určitě znáte westernovou disciplínu cutting která je o něčem stejném-musíte oddělit vybrané dobytče a zahnat ho do vyhrazeného "stání".
Také ve středověku byli, rytíři což byl nejnižší šlechtický titul. Jezdili na krásných koních v nablýskaném brnění proti sobě, pokud jeden rytíř srazil, toho druhého na zem získal jeho koně.
Pak taky rytíři jezdili do bitev. Měli nablýskané brnění a museli být čestní, slušní, pomáhat vdovám a sirotkům.
A pak jsme tady mi jezdci, žokejové, trenéři, zaříkávači, ošetřovači a milovníci koní. Samozřejmě jako i jiné nás spojuju jedno a to-láska ke koním. 

Přeji Vám ať se krásné počtení a ať se Vám tahle knížka líbí a doufám, že vám trocha teorie na začátek neuškodila. Vždyť byli opravdovou nadějí za dob rytířů, Indiánů jak by bez nich přežili sedláci? Kdo by místo nich oral? Jak by bez nich přežili kovbojové? Kdo by místo nich shromažďoval stáda krav. Jak by jsme, bez nich přežili my, koňáci a milovníci těchto krásných krotkých a přece tajuplných a divokých zvířat?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jožo Jožo | E-mail | Web | 8. října 2011 v 9:23 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama